1. Náklady příležitosti
Pokaždé, když nějak použijeme vzácné zdroje, vzdáváme se tím možnosti využítje jinak. Když vyrobíme více zbraňových systémů, vzdáváme se možnosti výroby civilních statků. Tyto statky, kterých jsme se vzdali, představují náklady příležitosti vojenského výstupu. Jinými slovy řečeno náklady příležitosti jsou to, čeho se vzdáme za účelem získání něčeho jiného. Všechno zboží a služby mají náklady příležitosti.
Dokud jsou zdroje omezeny, jejich použití má za následek náklady příležitosti: máme-li pět zaměstnanců, je třeba se rozhodnout (učinit výběr) co budeme vyrábět. Rádi bychom vyráběli obuv a hračky. Ovšem v tomto případě zdroje použité na výrobu bot nemohou být zároveň ve stejnou dobu využity na výrobu hraček. Proto jsou nevyrobené hračky nákladem příležitosti vyrobených bot.
2. Produkční možnosti
Základním problémem je zde omezení výstupu – výroba dalšího kusu jednoho statku znamená nižší výrobu statku druhého. Je tedy potřeba zvážit a spočítat produkční možnosti, např. použitím křivky produkčních možností. Ta nám ukáže alternativní výběr možného výstupu.
S více zdroji nebo lepší technologií naše produkční možnosti vzrostou. Tato větší schopnost vyrábět je podstatou ekonomického růstu.
3. Efektivnost
Efektivnost znamená dosáhnutí maximálního výstupu z dostupných zdrojů, aneb získávání maxima z toho, co máme.
Záruka, že budeme zdroje vždy používat efektivně, neexistuje. Křivka produkčních možností nám znázorní potenciální výstup, nikoliv skutečný výstup. Pokud nejsme efektivní, náš skutečný výstup je nižší než potenciální výstup. A to se stává: nesvědomití pracovníci, onemocnění pracovníků, vadný materiál, poruchy strojů, manažeři občas nesledují nejnovější technologie. Tyto druhy skluzu nám mohou bránit v dosažení maximálního výstupu.
Důsledkem neefektivní produkce je to, že vyrábíme méně, než jsou naše možnosti.