Když vás někdo pověří vyvrtáním otvoru do dřevěného prkna nebo ocelové trubky ruční vrtačkou, nemusíte být ani zkušeným amatérským kutilem nebo dokonce odborníkem ve strojírenství, abyste to zvládli. Jakmile budete mít hotovo a otvor zkontrolujete pohledem a pohmatem, zjistíte, že je sice téměř kruhový, ale již pouhým okem v něm spatříte jisté drobné nesrovnalosti. Samotný povrch bude poněkud hrubší a stěží si dovedete představit, že by to mohlo být jinak.
Bude-li nablízku zkušený strojař, a bude-li se vám chtít více do hloubky věnovat a seznámit vás s dalšími technologiemi výroby otvorů ve strojírenství, zavede vás do výrobní haly, kde se obrábí sice moderními metodami, ale s nástroji poněkud staršího data vzniku. Ale pěkně popořádku.
Nejprve vám předvede, jak strojaři zhotovují kruhové otvory běžnými dvoubřitými vrtáky. Bude to podobné, jako s ruční vrtačkou, jen s tím rozdílem, že vrtačka nebude ruční, ale stojanová či sloupová, a že bude tento proces provádět přesněji. Vyzkoušíte si zhotovení otvoru sami a poznáte na první pohled rozdíl mezi ručním a strojním vrtáním. Otvor bude souměrnější a zřejmě i hladší.
Tím ale tato exkurze nekončí, nýbrž teprve začíná. Po vyvrtání otvoru vrtákem se nasadí do upínací hlavice výhrubník. Ten má již více břitů a do předvrtaného otvoru zajede jako po másle, aby vyrobil mnohem přesnější a hladší otvor. Budete udiveni, co dokáže nástroj s více břity, a jaký je mezi ním a vrtákem rozdíl. Ale to není vše, na závěr se po vyhrubování provede konečná fáze – vystružování stavitelným výstružníkem. Jakmile proces vystružování skončí, a vy si budete moci zkontrolovat pohmatem, pohledem i měřicími přístroji kruhovitost a hladkost otvoru, budete doslova žasnout. To je přesně to, co vám chybělo k dokonalosti – tímto způsobem se zhotovují velice přesné otvory pro součásti, které do sebe zapadají a vytváří kluzná spojení, například vačkové hřídele v automobilových či leteckých spalovacích pístových motorech.